Barvy na přání
Kapitolou samou pro sebe je nová barevnost panelových domů. Chápu, že před dvaceti lety, po dlouhé době „betonové šedi měst,“ mohli lidé cítit potřebu barev, ale dnes se dostáváme do opačného extrému! Neutrální barvy, bílá, černá i šedá, která by pomáhala rozumně použité barvy vkusně podtrhnout, jakoby zmizely, a běda tomu, kdo by se je pokusil hájit!
Uvědomme si, že šedá není synonymem ke slovům „zašlý, oprýskaný, ošklivý,“ i když to tak může většina lidí vnímat. Je barvou neutrální, dávající vyniknout všem barevným tónům, stejně tak jako barvám přírody – jarním květinám, stromům, obloze…
„Jenomže ne, chceme prostě nějakou veselou barvičku, a basta. Vždyť všechno je lepší než ta hrůza, co tu byla předtím!“ Myslel jsem, že toto nikdy neřeknu, ale při pohledu na dnešní záplavu zářící oranžové na stovkách metrech čtverečních si myslím, že mnohé panelové domy vypadaly lépe před obarvovacím zásahem. Ztratili jsme cit pro barvu.
Je opravdu 800 m2 oranžové barvy tím pravým sousedstvím s historickým domem? Přerov, Dr. Skaláka. Foto: autor.
Záleží na kontextu okolí
Nedávno jsem kdesi vysvětloval, jak je důležité vnímat každé místo v různých měřít-kách. Od celkového měřítka města (jak bude vypadat objekt ve městě?), přes okolní domy (hodí se návrh k okolním budovám?) po jednotlivé detaily stavby (má okno správné členění?). Jednoduše to vystihuje jedna věta trvale udržitelného rozvoje: „Mysli globálně, jednej lokálně.“
Kontextuálně by se mělo postupovat vždy, vždy je potřeba zohlednit okolí daného domu. Nikoli však stylem: „Sousední dům je zelený pistáciový, tak my ho uděláme třešňově červený, ať se pořádně odlišíme!“
Jednotný koncept celého sídliště
Velké obytné soubory, sídliště, byla většinou plánována jako celek a mělo by se s tím pracovat i dnes. Ve skutečnosti však u takových souborů chybí jednotný přístup k barevnému pojetí, každý jeden dům se snaží být viditelnější než druhý. U pohledově exponovaného sídliště na kopci, Sychrov ve Vsetíně, existovala snaha určit jednotící mantinely, ve kterých se budou úpravy a nové barvy pohybovat. Bohužel, návrh nebyl podpořen.
Bylo by možné tuto myšlenku prosadit a dovést do zdárného konce v Přerově? Nabízí se třeba Předmostí na hlavním příjezdu do města – jenomže celkový obraz vítající tváře města dá více práce než několik uvítacích cedulí.
Kde bude zakopaný pes?
Jak tedy na rekonstrukce, zateplovačky a celkovou „humanizaci“ panelových domů? Univerzální návod, jako obvykle, neexistuje. Přístup z bývalého východního Německa, kde se část domů úplně rozebírá, nebude v naší zemi aktuální, třetina obyvatel republiky v nich stále bydlí. Ale i v Německu se paneláky rekonstruují, dostávají se do rukou architektům a navržená a realizovaná řešení jsou výzvou dalším generacím, nikoli hanbou té současné.
Příprava na rekonstrukci
Je vhodné před rekonstrukcí kontaktovat architekta nebo esteticky vzdělaného projek-tanta, nikoli svěřit návrh fasády sousedce ze druhého patra. Odborník by měl být schopný, se vší svou profesní ctí, zaujmout komplexní přístup, od výměny rozvodů po fasádní řešení. A také tuto náročnou investici dobře naplánovat a rozdělit do dílčích fází, které na sebe budou vhodně navazovat a umožní reálné financování.
Komise krásy
Zajímavé by bylo zavést Schoonheidscommissie (komisi blaha a krásy) tak, jak mají v mnoha městech v Nizozemí již od roku 1931. Komise je tvořena několika odborníky, nikoli však politiky, a stará se o prostorové kvality měst, vesnic, jejich estetické působení, udržitelnost rozvoje a o tzv. veřejné blaho. K posouzení se jí musí předložit každý stavební projekt a komise poté vydá vyjádření a konkrétní doporučení pro změny či souhlas s vydáním stavebního povolení. Je škoda, že jsme se alespoň na lokální úrovni neinspirovali v našem partnerském městě Cuijk.
Opět je to v lidech
Ale hlavně bychom se sami měli více zajímat o budoucí stav našeho domu, domu, kde bydlím já spolu s dalšími x lidmi. Vím, že slova jako společné budování, veřejný zájem nebo práce pro společnost si stále v srdcích uchováváme v hanlivém významu. Nemůžeme být přece věčně zamčení jen za svými bezpečnostními dveřmi a nemít zájem ani o malý kousek společného prostoru v okolí domu! Nemuselo by se pak stát, že po návratu z dovolené dům s novou pistáciovou barvou ani nepoznáte. Chtělo by to více vkusu, citu a vlastního zájmu.
Rozhovor
Pro dnešní rozhovor jsem oslovil Slavomíru Foretovou, dlouholetou učitelku výtvarného oboru na Základní umělecké škole v Přerově, která se rovněž věnuje vlastní výtvarné tvorbě, zejména malbě na sklo.
Jak vnímáte posun barevnosti přerovských panelových domů od šedivé po hýřivé barvy?
Drásá to mé výtvarné cítění, barevnost mi připadá necitlivá a nevyvážená. Připomíná mi včelíny, vchodu do úlů. Vadí mi, že tolik křičí, že překřičí prostředí okolního města. Je absolutně bez výtvarného citu.
Proč, co je podle vás příčinou náhlého barevného bujení?
Chápu, že jsme žili v nekonečné šedi, špinavých fasádách, pocit šedi, tedy špíny, byl všude. Ale zde jde o další extrém.
Jak je to vůbec s barevností na velkých plochách?
K takové velké ploše je třeba přistupovat velmi citlivě, pokud se přistoupí barevnosti jako dnes, hrozivě to ruší a na velké ploše dvakrát tolik. Historické domy bývaly barevné už od svého počátku, a tak se je dnes i snažíme udržovat, ale na druhou stranu může být zajímavé uchovat paneláky v decentní šedi tak, aby byly pěkným vyvážením staré zástavbě. Toto by mohlo být nejlepším řešením.
Jaký váš nejsilnější osobní zážitek s barevností paneláků?
Náš panelák. Byty jsou v osobním vlastnictví, provádíme tedy jen nejnutnější opravy společných prostor. Vnější vzhled své části domu si udržuje každý sám, takže každý jeden balkónek si nájemník natřel dle vlastní chuti, a pak to připomíná opravdu zmíněný včelí úl. Jed-nou jsme se s manželem při pohledu na takovou paletu barev museli zastavit a smát přímo před domem.
Děkuji za rozhovor.