I dnes bych se chtěl věnovat tématu rekonstrukcí a oprav domů a zaměřit se více na ty s kulturní a historickou hodnotou. Když mluvíme o kulturně-historické hodnotě, určitě to paušálně neznamená, že je třeba chránit každý objekt jen proto, že je starý. Jde o zažitý omyl.
Příklad z Havířova
Pokusím se toto rozsáhlé téma stručně vysvětlit na příkladu kulturního domu Družba v Karviné, který byl postaven zhruba před 80 lety. To není u domů zas takové stáří. A přesto už má svou hodnotu pro ty, kteří sem chodili do tanečních, uspořádali svatbu nebo smuteční hostinu. Mají s tímto objektem uchovánu svou nehmotnou paměť, a proto chtějí, aby dům nadále „žil.“ Podobně jsme to mohli cítit s objektem Komuny…
Kulturně-historická hodnota domu
Kulturní, historická nebo architektonická hodnota domu spočívá také v jeho sepjatosti s událostmi, v použitých výjimečných stavebních procesech, v inovativním přínosu konstrukcí a také v tom, jak je nebo byl vůbec vnímám lidmi kolem, co znamená pro společnost jako celek.
Nehmotné dědictví
Když přijdeme na hrad, na zámek nebo do muzea lovců mamutů, nezajímá nás, laiky, ani tak to, z jakého druhu kamene jsou postaveny zdi či vyráběn pazourek, jako spíše způsob, jakým lidé tehdy žili. Jak se oblékali, jaké měli zvyky, co s námi měli společného a čím se lišili. Nehmotné dědictví je zprostředkováno fyzickým prostředím. I proto jej musíme uchovávat.
Nejde pouze o ochranu zámků či významných památek, kde nám to již připadá samozřejmé. Součástí našeho dědictví jsou například i průmyslové areály, které jsou důležitým dokladem vzestupu naší krajiny v minulosti. Určitým způsobem se také musí zachovat, nikoli je všechny bez rozdílu demolovat. Ale o tom až někdy příště.
Nelze uchránit vše
To je aspekt konzervace, tedy nedotčeného uchování. Jenomže si představme, jak by vypadala naše města, kdybychom vše jen chránili a konzervovali! Vývoj lidstva by se zastavil a navíc by to bylo velice, velice nákladné.
Je třeba s citem a jistým osvícenstvím nalézt vhodnou míru konzervace, obnovy a doplnění nových prvků do historických objektů tak, aby jejich hodnota, význam, nebyl degradován, ale naopak.
Karlův most a PUR pěna
Ostudným a děsivým příkladem špatné obnovy památky je probíhající „záchrana“ Karlova mostu v Praze. Historická autenticita byla ztracena nahrazením původních, ručně opracovaných kamenů, novými, na kterých jsou jasně patrné stopy elektrické brusky. Korunu nasazuje PUR pěna pro vyplnění některých spár. Kdepak se asi ve středověku vzala?
Městský dům v Přerově
Dovolím si také příklad z Přerova, který známe bezpochyby všichni: Městský dům na náměstí TGM. Jaký k němu máme vztah? Má nejhonosnější sál ve městě a je centrem přerovského kulturního dění: plesy, taneční, koncerty, divadla, zasedání zastupitelstva, ba i pohřby. Ze společenského hlediska tedy jistě významná budova. Shodneme se určitě také v tom, že soudobých prvků by při plánované rekonstrukci mělo být uplatněno minimum, a když, tak s citem. Nepřipadá vám pak ale prohlášení: „Nechápu, proč by tu nemohla být eurookna? Vždyť je to normální provozní budova!“ skandální? Zvláště, když doplním, že autorem tohoto zvolání směrem k MD je primátor města Přerova?
Autenticita eurooken?
Jak je všeobecně známo, eurookna jsou sice dřevěná, ale zhotovena z tuctového „europrofilu,“ který nemá s promyšlenou podobou jednotlivých detailů historických oken opravdu mnoho společného – ani proporce, ani krásu. Jistě, eurookna jsou o polovinu levnější, ale náš Městský dům si zaslouží zachování, resp. vyzdvižení své krásy v plném rozsahu. Doufejme, že myšlenky na tento typ oken jsou již zapuzeny…
Volání po statické záchraně
Teď však více než nová okna potřebuje přednostně zajištění statiky a opravu dešťových svodů. Jinak by se taky mohlo stát, že bychom nová okna už ani neměli kam instalovat. Přeháním, ale pohled na velké praskliny a odpadávající římsy nenechává člověka v klidu.
Publikováno v Novém Přerovsku dne 2.4.2010