Proč chodíme „do města“ a ne na procházku po sídlišti? Proč je nám někde příjemně a jiným místům se raději vyhýbáme? Co ale vlastně tvoří město městem? Co je na městě cenné? Odpovědi poskytne nový seriál o městě, urbanismu a architektuře.
Příklad z Holandska
Nedávno jsem měl možnost navštívit město Middelburg v Nizozemí o velikosti Přerova. Jeho městská atmosféra dýchala přímo z ulic. Živo je tu celý den, celistvý systém ulic a náměstí vytváří jedinečnou kompozici a přímo v srdci města je patrné, že se zde bydlí, tedy žije. Když se procházíte v poledne, slyšíte cinkání příborů, tak blízko tu je k lidem! Ti sami pečují o své nejbližší okolí, každá dopisní schránka je jako ze škatulky, každý květináč udržovaný. To nemluvím o tradici trhů, kde se dá koupit opravdu všechno – od zeleniny přes starožitnosti po levnou kosmetiku či tradiční sýry. Prostě město, kde musí být radost žít.
Přerov jako krásné město
Otevřeme oči před věcmi, které každý den míjíme bez povšimnutí. Město Přerov má co nabídnout! Udržované pěší zóny, kde se to hemží životem, krásný park Michalov, který nám mohou mnohá města závidět. Zachovalé Horní náměstí a hradby dávají tušit historii města. Osvěžující tryskající fontány. Na těchto místech se cítíme příjemně, městky. Jinde ale zažíváme pocity odlišné – hluk, spěch, neuspořádanost, odtažitost, ani nápad se tu zastavit! Pojďme se podívat, jakými prostory je skutečné město tvořeno, jaké potřebuje.
Městský prostor ulice
Skutečné město se bezesporu skládá z ulic. Urbanisté je definují jako veřejný prostor, který je omezen dvěmi stěnami (domů) a má jasný směr. Opravdovou ulici poznáte sami. Prostě se projděte městem: přesně víte, kam a odkud jdete, po stranách máte domy a nevyjdete jinde, než do další ulice nebo na náměstí. Skutečné ulice v Přerově jsou například Wilsonova (nejspíše nejstarší vůbec), Jiráskova nebo třeba Sušilova. Ale označit Velkou Dlážku jako ulici je přinejmenším problematické. I z názvu cítíte, že jde o něco velkého a vydlážděného. Příliš velké prostory, příliš velké domy. Chtělo by se věřit, že název pochází z hlav soudruhů budovatelů. Historie názvu je ale mnohem starší: vyjadřuje vydláždění cesty přes močálovité území mezi Přerovem a Předmostím. Přidám-li k „ne-ulicím“ Velké Novosady, Kopaniny nebo dnešní Šířavu, rozdíl jistě ucítíte sami.
Jiráskova ulice, skutečně živý a příjemný městský prostor. Foto: archiv autora
Mostní ulice v 1. pol. 20. století. Dnes chybějící domy a projektovaný kruhový objezd s parkovištěm. Foto: archiv J. Rosmuse
Městský prostor náměstí
Dalším základním městským prostorem jsou náměstí. Je to veřejný prostor, který je vymezen ze všech (čtyř) stran. Uzavření nepůsobí tísnivě, ale naopak poskytuje pocit bezpečí. Na náměstí se dá vstoupit pouze na několika místech, která jsou jasně rozpoznatelná – jde o ústí ulic.
Náměstí je srdcem města tak, jako je obývák srdcem domu. Odpradávna bylo místem setkávání, místem, kde se něco děje. Místo pro rande, melodie, oslavy, trhy, revoluce, politické kampaně, koncerty, defenestrace, posezení, schůzky, místo na obdiv návštěvníkům města. Místo, kde bývá radnice, nejkrásnější městské domy a nejlepší obchody. Vyloženě městský prostor, který je dán pradávnou potřebou sdružovat se, být si nablízku a potřebou identifikovat se s místem.
Posledním jasně definovaným typem městského prostoru je nábřeží. Říkáme, že je to prostor určený pouze z jedné strany. Hned se nabízí příklad nábřeží Bečvy, které láká k víkendovým procházkám. Další ukázkou by mohla být také „ulice,“ kde jsou domy jen na jedné straně a druhou tvoří pole s pšenicí. Takový případ si však v Přerově neuvědomuji.
Publikováno v Novém Přerovsku v září 2009