V minulém díle jsem zmínil, že Přerov má podle názvu šest náměstí. Dovolím si stručně zopakovat, že jde o veřejný prostor, který je vymezen ze všech (čtyř) stran. Náměstí je srdcem města, leží v jeho centru. Obdobou náměstí je vesnická náves, která bývá v podmínkách Hané celkem jasně určená jako rozšíření hlavní ulice procházející obcí anebo křižovatka dvou hlavních ulic.
Horní náměstí
Nejstarším náměstím v Přerově je bezpochyby náměstí Horní, centrum starého města na Kopci. Jeho význam v historii se zajímavě měnil; dočteme se, že v době husitské byl městský život koncentrován v podhradí a Kopec sám byl osazen jen sporadicky. Naopak na konci 15. století začíná důsledná urbanizace, každému usazenému jsou na 10 let promíjeny daně a další povinnosti.
Dnes je možné považovat Horní náměstí za plně vyvinutý městský prostor a vzhledem k přísné památkové ochraně se snad ani nedají očekávat převratné změny v jeho stavebním vzhledu, nástavby či přestavby domů nebo dokonce jejich demolice. Může být však překvapivé, jakou změnu přinesl zdánlivě malý krok – zpřístupnění fortny (průchodu hradbami) v roce 1998. Náměstí tak dostalo další vstup a výstup, nabízející navíc nevšední zážitek s vyhlídkou na Bečvu! Kdo tento průchod zná, rád se jím chlubí návštěvníkům města.
Horní náměstí však není přes všechnu snahu příliš zapojeno do organismu města. Myslím, že mnoho života nepřinese ani přesun radních. Zvýší jen automobilové zatížení náměstí a přitažlivost pro běžný pobyt tím nestoupne.
Každodenní přitažlivost?
Co je příčinou zdejšího až překvapivého klidu? Na „Horňáku“ nenajdeme mnoho trvale atraktivních či navštěvovaných míst. Jistě, zámek s muzeem je bezpochyby dominantou prostoru, ale jak často chodíme za touto kulturou v porovnání s nákupem rohlíků nebo nového oblečení? Na matriku také nepotřebujeme příliš často a ani suvenýry z Přerova nesháníme každý den. Přitažlivý je naopak zaběhnutý klub Tepla s širokou nabídkou kulturních akcí anebo také penzion Taverna se sklípkem. Obě to jsou však místa, která navštěvujeme v poměrně vymezených hodinách, především tedy odpoledne, večer, v noci. Obchůdky a služby, které by se daly nazvat „normálními,“ chybí.
Návrat života
Živost nebo neživost Horního náměstí souvisí i s jeho polohou. Dnes se již nepotřebujeme chránit před častými válečnými nájezdy nepřátel a ukrývat se proto na těžce dostupných místech, ale spíše oceníme blízkost a snadnou dostupnost, což není zrovna tento případ. Náměstí je na kopci, autem je zde vjezd pouze z jedné strany, na kole by sem šlapal málokdo a pěšky – proč vlastně? Naše návštěvy se tedy omezují jen na sporadické procházky do těchto romantických míst bez života.
Čas od času se objevuje myšlenka zpřístupnění hradebního okruhu, vytvoření jakési stezky po hradbách. Ačkoli by tento akt přímo nedotýkal Horního náměstí, podařilo by se zatraktivnit jeho nejbližší okolí. Navíc, když už byste byli na hradbách, vyjít na náměstí už není takový problém.
Zapomenuté trhy
Pěkně živo bylo na Horním náměstí naposledy na Svatovavřinecké hody, které se opravdu vydařily. Ovšem jde o připravenou akci jednou ročně. Když vytáhneme fotky z 30. let 20. století, spatříme, že se na Horním náměstí odehrávaly velmi živé trhy, a že mnoho domků plnilo nejen obytnou, ale i obchodní funkci. Občané tak měli každodenní důvod k návštěvě tohoto nádherného prostoru. Při návštěvě holandských měst můžeme podobný obrázek zažít i dnes na vlastní kůži a věřte mi, nejde o žádné archaismy. Říkám si, proč není na Hané (!) také zájem o pořádání skutečných trhů nejen s čerstvou zeleninou, ovocem či medem?
Publikováno v Novém Přerovsku 16.10.2009.