Posledně jsem nakousl problematiku průmyslového dědictví, která je úzce spojená s problémy starých a nevyužívaných továrních areálů.
Jde o takzvané brownfields, pozemky a areály, které ztratily svou funkci a využití, často s ekologickou zátěží. Bývají opuštěné, zdevastované a často také s nejasnými vlastnickými vztahy. Nejčastěji jsou to továrny s ukončenou výrobou, ale může se jednat také o opuštěná zemědělská družstva, kasárna, samoobsluhy na vesnicích a dokonce i zámky.
Brownfields jsou tedy plochy, které nepřináší žádný užitek majitelům, městu ani jeho obyvatelům. Tyto ladem ležící pozemky, často v srdcích měst, nepřináší daňové výnosy a naopak nepříznivě působí na své okolí a snižují ceny okolních nemovitostí. Francouzi namísto „brownfield“ říkají „la friche,“ čili úhor, což velmi dobře ilustruje jejich stav a užitek.
Trvale udržitelný rozvoj díky brownfields
Ekologie, dlouhodobá ekonomie, sociální rovnováha, zkrátka trvale udržitelný rozvoj, to vše jsou pojmy spojené s rekonstrukcí a přestavbami brownfields.
Z pohledu ekologie je zřejmé, že než stavět nové byty na zelené louce, je lepší využít stávajících opuštěných budov či hal a dovolit si třeba i stále oblíbenější velkoprostorové „lofty.“ Navíc, jde-li o lokalitu v centru města, obyvatelé si ušetří každodenní dojíždění do města.
Z pohledu ekonomie je to složitější. Staré ekologické zátěže a nejasné vlastnictví dávají vyhrát budovám na zelené louce, klidně i uprostřed pole, bez inženýrských sítí, které však zaplatíme my všichni. Zde jde i o otázku politickou – územní plány měst se stále podbízejí přehrštelem rozvojových ploch a lokální politici se často zdráhají klást investorům městotvorné požadavky. K tomu je ještě cena za zábor zemědělské půdy směšně nízká. Agentura Czechinvest uvádí, že na jeden hektar pozemku lze pohodlně uvažovat 20-50 bytových jednotek; osobně říkám až sto. Brownfields jsou tedy také rozvojové plochy! Navíc lze na jejich revitalizaci získat zajímavé dotace…
V sociální oblasti mohou oživené brownfields znamenat dostupné pracovní příležitosti, nové bydlení nebo i volnočasové plochy, třeba park či interaktivní muzeum. Nebo jejich opravou vytěsníte z oblasti pochybné živly.
Úloha města v otázce brownfields je přeměnit problém v příležitost.
Historická hodnota opuštěných areálů
Ač jde o budovy opuštěné a zchátralé, stále se může jednat o krásné, historicky, kulturně nebo architektonicky významné objekty. Typickým příkladem jsou průmyslové budovy z období průmyslové revoluce a začátku 20. století. Dokumentují hospodářský vzestup českých zemí, úroveň stavitelství své doby a, bohužel, také úpadek. Bohužel, díky chybám, nepochopení a investorským tlakům ročně přicházíme o mnohé cenné doklady naší minulosti. Vzrůstá totiž počet brownfields, které jsou jednoduše srovnány se zemí, namísto aby bylo využito možností přestavby. Nedostatek fantazie a vize, co s takovým areálem, je jedním z důvodů. Demoliční smrtka si našla i bývalý cukrovar v Kojetíně.
Přerovská brownfiels
Pochopitelně i samotný Přerov se s brownfields potýká. Město si dokonce nechalo zpracovat studii, která má brownfields, a snad i lokality ohrožené tímto osudem, mapovat. Leč peripetie s chybějící metodikou mapování dočasně zastavilo. Jmenujme si tedy alespoň sami několik míst, která lze označit jako brownfields.
Kasárna, Heinik…
Již několikrát byla nabízena opuštěná přerovská kasárna k prodeji, ale ani soukromí investoři, ani město nenašli dostatek prostředků k odkoupení. Z hlediska urbanisty by bylo nejlepší, pokud by pozemky získalo město či osvícený investor, a pak s pomocí otevřené urbanistické, nebo alespoň ideové, soutěže hledali nejlepší způsob budoucího využití. Nemuseli bychom se pak v novinách dočítat, že „Radní zatím s prostranstvím nemají jasné plány,“ jako v případě bývalé slévárny Heinik, která byla srovnána se zemí.
Areál Juty, oblast Škodovy ulice
Vůbec přilehlý areál Juty a k ní i oblast kolem Škodovy ulice je naopak nedobrým příkladem. Developer, v současné době připravující výstavbu nového „paneláku“ na nábřeží, získal levně rozsáhlé pozemky Škodovy ulice, aniž by předložil kvalitní a závazný regulační plán.
V „odumírající“ Jutě je plánován silniční průpich, kterému padne za oběť několik městských domů a tovární budovy. Zvlášť líto mi bude kvalitní stavby tzv. červeného skladu, který je, ač z roku 1872, ve velmi dobrém stavu a čeká jej úplná demolice. Stejně tak poetických dílen s pilovými střechami a kamennými zdmi v blízkosti.
Nadějná vojenská správa
Nadějně se však konečně vyvíjí osud bývalé vojenské správy, kterou po letech tahanic získalo město a nyní (leč opět bez architektonické soutěže) probíhá projektování přestavby na městskou knihovnu.
Zmínil jsem jen tři zcela jasné brownfieldy, ale pochopitelně ne o jediné. Dříve zmíněná studie by je měla ovšem zachytit všechny a navíc i takové, kterým hrozí podobný osud.
Správný přístup
Správným se jeví přístup Plzně, která na areál bývalého pivovaru vypsala architektonicko-urbanistickou soutěž, a tak se může těšit na mnoho návrhů na jediné místo. Toto by měla být i přerovská cesta.
Úspěšné příklady
Známým příkladem je probíhající revitalizace Baťových továren ve Zlíně, jimž se postupně vdechuje nový život. Unikátní budova číslo 21 byla navíc jako kulturní památka kvalitně zrekonstruována a namísto ostudy je teď zlínskou chloubou. Mezi úspěšné lze snad zařadit i extravagantní přestavbu olomouckého sila na byt. A když už jsme v Olomouci, nesmíme zapomenout na bývalý vojenský areál v Neředíně, kde právě probíhají práce na odstranění ekologických zátěží, čímž bude areál připraven k dalšímu životu.
Z mnohých zahraničních příkladů bych rád připomněl londýnskou Tate Gallery nebo vídeňské plynojemy přestavěné v byty, koleje a obchodní centrum.
Čeká i moravské brownfields podobný osud? Dáme přednost skrytým příležitostnostem ve městech před zástavbou volné krajiny?
Publikováno v Novém Přerovsku na jaře 2010.